Obec Dolní Pěna
Dolní Pěna
Obec Dolní Pěna

Historie

Obec Dolní Pěna, dříve též Pěnná, německy Niederbaumgarten, je údolní lánová vesnice ležící na jihovýchodní hranici Jindřichohradecké kotliny a Českomoravské vrchoviny (Javořická vrchovina, Novobystřická pahorkatina) podél mělké nivy Pěněnského potoka, od něhož byl ve středověku odvozen její český název.

Obec byla historicky úzce provázána s Horní Pěnou (Baumgarten) – spadala pod farnost v Horní Pěně a po 2. světové válce byla až do r. 1990 administrativně součástí Horní Pěny. Obě obce patřily pod jindřichohradecké panství a jejich vznik pravděpodobně souvisel s kolonizačním úsilím pánů z Hradce ve 13. století.

Vzhledem k blízkosti hradecké kotliny souvisle osídlené nejpozději od raného středověku (hradiště z 8. století na místě dnešního hradu a zámku) a příhodné poloze však nemůžeme vyloučit osídlení místa již během první kolonizace ve 12. století. První písemná zmínka o vesnici je z r. 1344 v popisu pražské diecéze pod názvem Dolní Pěnná.

V Berní rule z r. 1654 se uvádí, že obec tvořilo 28 usedlostí. Pěněnskou vrchností byly postupně tři rody: od počátku až do vymření po meči r. 1604 páni z Hradce, v 17. stol. Slavatové a od konce 17. stol. až do r. 1945 Černínové.

Obyvatelstvo tvořila historicky dvě etnika – Češi a čeští Němci. Podle názvu obce můžeme usuzovat na slovanský původ prvních obyvatel, v průběhu kolonizace ve 13. a 14. stol. pravděpodobně přichází němečtí kolonisté. Většinově německou se obec stala nejspíš v období po třicetileté válce. Před 2. světovou válkou žilo v obci 278 obyvatel – 253 se hlásilo k národnosti německé a 25 k české. Komplikovaným se soužití česky a německy mluvících obyvatel stalo na konci třicátých let s nástupem nacismu v Německu.

Po mnichovské dohodě byla Dolní Pěna odtržena od Československa a připadla Německu (hraniční přechod byl až do okupace 15. března 1939 u Pánovy pily, dnes likérky Fruko – Schulz). Podle informací pamětníků však zůstávaly vztahy německých a českých sedláků v obci nadále korektní.

Po osvobození republiky v r. 1945 rozhodl prezident Edvard Beneš dekretem prezidenta republiky o odsunu většiny německého obyvatelstva. Uplatněn byl princip kolektivní viny. V okrese Jindřichův Hradec bylo zřízeno 28 zajišťovacích táborů a v nich soustředěno 1484 osob německé národnosti. Jeden z táborů byl v Horní Pěně.

Odsun většiny z nich pak probíhal po úzkorozchodné železnici do Nové Bystřice a pak pěšky do Rakouska. Oficiálnímu odsunu řízenému čs. úřady předcházel tzv. divoký odsun, který si vyžádal v celé zemi společně s řáděním revolučních gard těsně po osvobození několik tisíc obětí (přesná čísla nejsou známa, sudetoněmecké organizace uvádí až dvacet tisíc mrtvých, na Jindřichohradecku došlo k zavraždění desítek lidí).

Divoký odsun, jemuž nedokázaly úřady zabránit, prováděl na území od Českých Velenic po Slavonice plk. Hobza a jeho dvousetčlenný „partizánský“ oddíl. Dolní Pěna přišla na řadu 30. května 1945 (v těchto dnech též Horní Pěna, Dolní a Horní Žďár, Hospříz, Otín, Kunějov a Člunek). K násilnostem na Němcích došlo v Dobré Vodě, Člunku, Sedle, Nové Bystřici a dalších obcích. V Dolní Pěně si divoký odsun vyžádal minimálně tři oběti pohřbené v neoznačeném hrobě v humnech na severním okraji obce. Násilí se nevyhnulo ani novým dosídlencům – zavražděn při kosení louky pravděpodobně původním německým majitelem byl nový hospodář v č. p. 42.

Historie Dolní Pěny po roce 1945 je již historií české obce. Díky poloze na vnitřním okraji tzv. Sudet a blízkosti vždy etnicky převážně českého Jindřichova Hradce se obec podařilo relativně rychle dosídlit. Přesto se vesnice zcela nevyhnula devastaci. V 70. letech došlo k narovnání Pěněnského potoka v obci, k zbourání několika domů včetně mlýna nad obcí a k rozparcelování údolní nivy s pastvinami na zahrádky, čímž byl z části setřen původní středověký ráz údolní lánové vesnice. Předválečného počtu obyvatel dosáhla obec až v současnosti z větší části díky rozsáhlé individuální výstavbě na okrajích obce.

Pamětihodnosti

Velké selské usedlosti tvoří uzavřené dvorce na vyvýšených terasách nad nivou potoka. Většina z nich je klasicistní, raně novověkého či středověkého založení. Č. p. 3 je památkově chráněné. Jádro obce tvoří pseudoslohová kaple Nejsvětějšího srdce Páně a před ní stojící kříž na paměť padlých v první světové válce.

V dolní části obce se dochoval klenutý kamenný mostek, snad raně novověkého či středověkého původu, s pozdně barokní výklenkovou kapličkou se sochou sv. Jana Nepomuckého. Mostek může souviset se starou zemskou stezkou vedoucí z Hradce směrem na Malíkov nad Nežárkou přes Bystřici do Podunají (v 18. stol. ji nahradila tereziánská císařská silnice přes Horní Pěnu).

Vývoj počtu obyvatel v obci v letech 1850-1970

Rok  Počet obyvatel  Počet domů 
1850  446  -
1869  409  65 
1880  390  65 
1890  334  66 
1900  298  50 
1910  301  50 
1921  229  50 
1930  279  51 
1950  240  51 
1961  182 
1970  135  40 

Státní okresní archiv Jindřichův Hradec

Zde se zcela jistě nalézají cenné informace o naší obci. Stačí jen jít a bádat...

obrázek

Obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
slabý déšť 9 °C 6 °C
středa 20. 3. jasno 10/3 °C
čtvrtek 21. 3. polojasno 8/2 °C
pátek 22. 3. polojasno 12/4 °C